Zpracování a druhy pravé kůže.
Kůže je jeden z nejstarších materiálů používaných člověkem. Zpracování kůže je tedy jedním z nejstarších řemesel na Zemi. Z se kůže vyrábělo téměř všechno, od primitivní obuvi v podobě omotávek na nohy po domácí potřeby. Oblečení se stejně jako obuv vyrábělo ze zvířecí kůže. Kůže totiž byla nejdostupnějším materiálem, pokud samozřejmě nebudeme brát v potaz velké nebezpečí, které číhalo na člověka při lovu zvířat. Důvtipu ale člověk na lovu rozhodně měl dost.
Zpracování kůže
Pravá kůže se získává z kůží zvířat pomocí jejího zpracování rozmanitými fyzikálně chemickými a fyzickými operacemi. Takové operace se dají rozdělit do tří skupin – přípravné, činění a úprava. Jsou to ale jenom tři skupiny, samotných operací zpracování je kolem 20. V přípravných operacích se používají takové látky jako kuchyňská sůl, vodní suspenze vápna, síran amonný a také různé stroje. Přípravné operace obsahují skoro polovinu všech operací zpracování kůže, a to ne ty nejpříjemnější – odstranění chlupů a podkožní tukové vrstvy, moření atd.
Činění je základní operace, při které se používají sloučeniny chromu (chromové činění), sloučeniny hliníku (hliníkové), rostlinné činící látky, syntetické látky a také kompozice z těchto sloučenin. Existuje rovněž tukové činění, kde se používají látky obsahující tukové kyseliny. Tímto způsobem se získává semiš.
Kůže činěná chromem vždycky má na řezu zeleno-modrý odstín, zatímco kůže činěná rostlinnými látkami má na řezu odstíny teplých barev, od žlutých po hnědé. Po činění kůže získává vzhled charakteristický pro hotovou kůži. Poté následuje úprava, která dodává kůži určitý vzhled a vlastnosti. Zde kůže prochází množstvím operací, mezi kterými jsou postruhování (vyrovnávání tloušťky kůže), barvení, sušení, napínání, leštění, žehlení aj.
Kůže činěná chromem může mít po zpracování hladký povrch nebo povrch s kresbou v podobě ražby. Pro výrobu kožených kabátů, sak a bund se používá chromem činěná kůže ovcí (ovčina), vepřů a jiných zvířat nebo semiš vyrobený tukovým činěním (z kůží ovcí, losů, jelenů aj.).
Pravá kůže pro oblečení musí být měkká, beze skvrn a nánosů, bez vrásek a záhybů. Její zabarvení musí být také rovnoměrné, odolné vůči suchému a mokrému tření a vůči žehlení při 80 stupních. Kůže se barví povrchovým nebo hloubkovým barvením. Při povrchovém barvení se lícová strana kůže pokrývá vrstvou barvy (kazeinové, nitrocelulózové či akrylové), která dodává lesk, vyrovnává barvu, skrývá defekty a brání před vlhkostí. Při hlubokém barvení se barví celá tloušťka kůže.
Jaké jsou tedy základní druhy kůže?
Existuje mnoho druhů kůže, které se liší podle vzhledu a věku zvířat, od nichž jsou získané, a také podle způsobu zpracování a barvení.
Uvedeme několik příkladů:
Ovčina je ovčí kůže činěná chromem.
Velur je kůže činěná chromem s jemně chlupatým povrchem, který se získává pomocí speciálního broušení spodní vrstvy kůže. Pro výrobu veluru se používají vepřové kůže broušené po líci. Obvykle se používá kůže s četnými defekty lícové strany. Velur se také získává ze spodní vrstvy kůže při štípení tlustých kůží vepřů či hovězího dobytku. Lícová strana veluru je sametová s hustým a rovným vlasem.
Semiš je jelení, losí nebo kozí kůže činěná tukem. Při výrobě semiše se lícová vrstva kůže odstraňuje, a tím vzniká chlupatý povrch. Při výrobě semiše z kůží ovcí se chlupatý (lícový) povrch vytváří úpravou spodní vrstvy kůže. Tato kůže je charakteristická svou měkkostí, hustým vlasem, zvýšenou pružností a dobrou propustností vzduchu.
Safián je kozí kůže činěná rostlinnými látkami. Jeho úprava zahrnuje mazání menším množstvím tuku a barvení do jasných odstínů.
Šagrén je měkká kozí nebo ovčí kůže činěná rostlinnými látkami, která má hezkou jemnou reliéfní kresbu.
Kidskin je kozí nebo ovčí kůže činěná kamencem hlinitým s použitím soli, mouky a žloutku. Jedná se o velmi jemnou a tenkou kůži, která se používá pro výrobu rukavic.
Kožené kabáty se někdy vyrábějí z telecí kůže činěné chromem. Taková kůže je jemná, elastická a má velmi pěkný vzhled.
Lakovaná kůže byla vynalezená Sethem Boydenem v 19. století, zatímco v šatnících se objevila až v 60. letech minulého století. Dnes je lakovaná kůže díky svému lesklému povrchu znovu populární. Třpytí se a hraje barvami na slunci, a navíc má velmi rozmanité barevné spektrum.
Lakovaná kůže má hladký povrch a nevstřebává vodu. Laková kompozice vzniká na základě polyuretanových pryskyřicí, kterými se pokrývá lícový povrch kůže.
Kůže činěné rostlinnými látkami jsou pevné, elastické a dobře vstřebávají vlhkost. Takové kůže jsou vhodné pro produkci jakýchkoliv výrobků. Je možné na ně použít všechny způsoby umělecké úpravy – vypalování, ražbu, malbu. Z takových kůží se vyrábějí vazby, bižuterie a klenoty, pásky na opletení atd. Mají pěkné přírodní barvy, od teplé žluté po bledě hnědou.